Můj boj s akné - 1. díl

Ahojte,

na Instagramu jste si odhlasovali, že by Vás zajímaly detaily mého boje s akné. Cesta to byla dlouhá, cesta k pleti bez beďarů a zanícených pupínků trvala skoro 2,5 roku. A to jen od doby, kdy jsem přestala spoléhat na samoléčení a svoje schopnosti vygooglit si to nejlepší, co mojemu obličeji 100% pomůže. Byla bych ráda, kdyby tenhle několikadílný seriál zafungoval i jako motivace pro ty z vás, kdo se trápíte s podobným problémem a váháte, zda se vypravit k odborníkovi nebo počkat, jak se to časem samo zlepší, protože ono se to většinou nezlepší...

Nikdy jsem nepatřila k holkám s nádhernou pletí, od střední školy jsem se vždycky řadila spíš mezi ty typické poďobané puberťáky. Jasně, že už na střední mě to štvalo. Protože ten největší a nejdebilnější beďar vyrašil vždycky v nejhorší dobu. A tak jsem ho ráno před odchodem z domu náležitě zkoušela zničit, vymáčknout, zamáčknout, až jsem z domova odcházela s rudým flekem přes půl obličeje s úžasnou roznípanou boulí uprostřed, většinou ještě neumělecky pokreslenou mamčiným korektorem ve snaze tu hrůzu nějak zakrýt.

Už na střední jsem se jednoho dne odhodlala jít na kožní, aby se mi na to podíval někdo, kdo tomu rozumí. No, moje odhodlání se akné zbavit vzalo ze své, sotva mi doktorka oznámila, že je to v pubertě úplně normální a co bych jako chtěla, napsala mi nějakou vodičku a řekla, že to asi ale stejně nepomůže a časem, až nebudu v pubertě, to samo zmizí. Dneska už vím, že za tenhle přístup jsem tu doktorku měla zadupat do země, ale to si jako 16-17letý puberťák, který je skálopevně přesvědčený o tom, že jeho beďar na čele je středobodem vesmíru a nikoho nic jiného nezajímá, ještě neuvědomujete. A hlavně sami moc nevíte, co dělat. Navíc, dneska na tyhle rady máme internet, ale když já jsem s akné "bojovala" poprvé, frčelo ještě vytáčený připojení a na internetu se toho moc nepsalo. Nebo spíš mě to v drahocených pár minutách online nenapadlo hledat. 

Ta vodička byl Aknemycin. Byla to 20ml lahvička s pěnovým aplikátorem. Dávala jsem to 2x denně na pupínky/postižená místa. A byla k ničemu. Doktorka mi bez jakéhokoliv vyšetření od pohledu napsala právě tohle. Takže já jsem to skoro půl roku (než to došlo) patlala na obličej. Beďary se mi dělaly dál, hojily se stále stejně blbě a pomalu, ta suspenze v lahvičce děsně vysušovala pleť, ale ty mrchy na ní ne. A tak jsem po spotřebování usoudila, že je to marný a znova jsem k doktorce nešla. 

V té době mě nanapadlo, že o tom někdy budu psát, proto nemám fotku. Tahle je z http://www.scienceofacne.com.

Smířila jsem se tedy s tím, že to časem nějak vymizí. Když jsem si v 19 letech našla partnera, tak spolu s tím přišla i do mého života tehdy děsně propagovaná a opěvovaná hormonální antikoncepce. A během 2 měsíců jsem najednou měla pleť snů, hladkou, bez pupínků, sjednocenou...a tak to šlo celou dobu, než nastal rozchod. A to nejen s tehdejším partnerem, ale i s antikoncepcí. Protože jsem samozřejmě v tu chvíli měla vztek na všechny chlapy kolem a rozhodně jsem si nepřipouštěla, že bych si ještě někdy nějakýho chtěla připustit k tělu, HA jsem vysadila a do dnešního dne jsem se k ní nevrátila. A ani to nemám v plánu. Po vysazení jsem se ze 4 roků umělých hormonů vracela docela dlouho do normálu, ale to je jiný příběh.

Čas letěl dál, čekaly mě bakalářské státnice na VŠ a všechno se zdálo být v pohodě i bez antikoncepce. Všechno se mi dařilo, na obličeji po pupínkách ani stopa, jen sem tam se něco objevilo, ale to spíš před menstruací. Odstěhovala jsem se do Prahy, nastoupila do práce a všechno šlapalo jako po másle. Jenže pak mi najednou bylo 25. A jako dárek se mi vyklubal obří beďar. A pár dní na to další. A pak už to nebyly jen pupínky, které vyhnisaly a zahojily se, začaly se mi dělat tvrdé boule pod kůží. Bolely, ale nešlo s nimi nic dělat. Nešly vymáčknout, nešly škrábat, nešlo se jich zbavit...

Střídala se období, kdy to bylo lepší a pak horší, ale ve výsledku se to vlastně furt jen zhoršovalo. Jen se měnil poměr boulí pod povrchem kůže a obrovských boláků na tváři. V tu chvíli jsem byla už zkušená internetová "doktorka". Zkusila jsem kvanta kosmetiky z drogerie i babských rad. Tea tree olej, zubní pastu, pleťová maska z droždí... Zkuste si na netu pohledat návody, jak se po domácku zbavit akné a kromě těch extra šílených/nechutných (typu potírání vlastní močí...) jsem jich zkusila většinu. Teď zpětně už vím, že jsem vyhodila za a) hromadu peněz, za b) zbytečně ztrácela čas, za c) stala se sama sobě pokusným králíkem a za d) jsem nic zázračného prostě neobjevila. 

Dala jsem výpověď v práci (s akné to nesouviselo) a užívala si pár měsíců volna a hlavně hodně jezdila k moři. A tam se mi to vždycky zlepšilo. Do dvou týdnů po návratu to pak ale vždycky bylo snad ještě horší. V té době mě posedlo, že bych chtěla jako svůj další job dělat letušku pro Emirates (to mě mimochodem drží doteď, ale ještě se nepoštěstilo). V Praze se zrovna konalo výběrové řízení, tak jsem se tam vydala. A tam mi to došlo!! Není normální mít pleť jako minové pole před explozí! A jestli se chci o tuhle práci někdy ucházet, musí se moje pleť uzdravit. Přece jen, nechci do SmartWings, ale do Emirates, přední světové letecké společnosti, která si zakládá na své image. A jakou šanci má asi poďobaná češka v konkurenci holek vypadajících jako modelky z celého světa? Asi tak 0,00000871%. 

I když se mi do dnešního dne nepodařilo se k Emirates dostat, a asi se mi to ani už nepovede, je mi 29 a to už je na letušku u nich přece jen dost, tak jim za jednu věc budu do smrti vděčná! Touha po práci u nich mě dotlačila k tomu nejlepšímu rozhodnutí, co jsem ohledně svého obličeje mohla udělat: vyhledat si kvalitního dermatologa a hlavně se k němu OBJEDNAT! 

A jak příběh mého obličeje pokračoval? To se dozvíte v dalších částech speciálu "Můj boj s akné".